Hned úvodem tohoto článku avizuji, že jednoznačnou odpověď zde nenajdete. Protože jsem ale tuhle otázku dostala už nesčetněkrát, rozhodla jsem se nad ní zamyslet trošku detailněji "na papír" a tenhle svůj rozbor Vám sem dát jako vodítko, pokud se právě rozhodujete i Vy.
Začnu trošku obšírněji. Psal se rok 2014, kdy jsem na Facebooku vytvořila stránku Ubytování na Bali. Důvody to mělo hned dva. Jedním z nich byl fakt, že jsme měli na Bali vilu, a tak se nám hodilo, když si od nás občas někdo pronajal pokoj. Pro tyto účely ale sloužilo více a lépe Airbnb.
Druhý - a pro mě stěžejní - důvod byl ten, že mi opravdu vadilo, jak se mnoho lidí snaží nalákat na Bali Čechy, a to za jakoukoli cenu. Tím myslím nekonečné příběhy o ráji, levném životě, naplnění života, splnění snů, pečených holubech do huby apod. Při každém dalším článku - versus znalost reality (a často znalosti autorů článků) - mi bylo, lehce řečeno, blivno. Dlouhé zástupy zklamaných, naštvaných, zoufalých lidí, kteří skočili na lep tomu či onomu, by mohly vyprávět... Založila jsem tedy svou stránku, která nesla od začátku podtitul "Když seriózní informace o Bali, pak z obou stran mince. Užitečné rady, nabídka osobně prověřeného ubytování."
Ve zprávách jsem si dopisovala s lidmi dlouhé roky a neustále odpovídala na jejich stejné dotazy. Pak přilétali a odlétali. A přilétali a odlétali. Vznikla mnohá přátelství, za která jsem opravdu vděčná. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí. Spřízněných duší. I bláznů. Neustálé seznamování. A opouštění... Celkově však vzato - bylo to vyčerpávající. Sepsala jsem tedy hlavní věci do "manuálu" a ten jsem lidem posílala. Zdarma, samozřejmě. Pokud nenašli odpověď na svou otázku, odpovídala jsem dál individuálně. Dnes máte také možnost získat ucelené informace - především zakoupit si od jiných (nakolik znalých?) různé e-booky!
Proč to ale píšu. Častá otázka se týkala právě dětí. Kopíruji odpověď ze svého starého "manuálu":
A co malé děti? Vzít je s sebou?
Moje odpověď zní - raději ne. Bali je aktivní dovolená, jste neustále v pohybu, neustále na skútru, je tu tolik podnětů, že malým dětem z toho jde často hlava kolem, nezřídka dochází k přehřátí a vyčerpání organismu. Pokud se s dítětem "zavřete" převážně na vile, uteče Vám vše, kvůli čemu jste na Bali přijeli. Pokud budete chtít vše zvládnout a dítě brát s sebou, počítejte s tím, že bude velmi unavené. Dovolenou na Bali si s malým dítětem neužijete ani Vy, ani dítě. Každé dítě je samozřejmě jiné a jinak vše zvládá, ale po zkušenostech zde s malými dětmi, doporučuji pro děti mladší cca 5 let vybrat jinou, klidnější, destinaci...
Připravte se taky na to, že...
... ne vše, co vidíte na fotkách je čistá realita. Jedete do Indonésie, počítejte tedy s tím, že:
oceán tu není "koupací" - je to surfařská oblast, na většině pláží bijí vlny (žádné "cachtání" pro děti),
pláže nemají ten super bílý písek, na který koukáte spíše na fotkách z Karibiku,
je tu hmyz - hlavně komáři ve večerních hodinách (účinný repelent koupíte na místě),
je tu horko a vlhko a všude jezdíte na skútru, takže i veškeré večerní róby, šatičky, lodičky, fény, kulmy, tuny make-upů a plné kosmetické výbavy jsou zde zcela k ničemu,
po ulicích i plážích se toulají psi (často v nepěkném zdravotním stavu),
po ulicích se tu nechodí pěšky - tj. skútr, skútr a zase skútr,
Balijci jsou "pomalý" národ, který se zásadně nestresuje, takže je nutné se celkově vyklidnit...,
absolutně nemůžete spoléhat na nějakou veřejnou dopravu či cestování stopem (častý dotaz),
všude narazíte na odpadky, Indonésie bojuje se znečištěním - odpadkům se tedy nevyhnete,
kdo vyhledává sexuální turistiku, měl by se předně zajímat o statistiku HIV, která je zde alarmující,
za pašování drog hrozí vysoké tresty, vč. trestu smrti.
Závěrem - Bali je nádherný ostrov, plný kultury a tradicí, který rozhodně stojí za návštěvu. Nikdo, kdo prozatím odjížděl, neodjížděl s tím, že by litoval vynaložených prostředků, naopak nechtělo se mu odtud. Považuji však za správné upozornit Vás i na odvrácenou tvář Bali, abyste byli připraveni, ne překvapeni.
Píše se rok 2023. Sbalila jsem odvahu, batoh, kufr, čerstvě 4leté dítě a navzdory radám ve svém vlastním! manuálu vyrazila sama na Bali. Jedna moje část se tetelila - hurá!, konečně!, dočkala ses!, punk is not dead!, surf, sun, fun!, jedeš "domů"! Ta druhá měla - chtě nechtě - obavy (přestože ví, že Bali je ostrov karmy, a tak se jakákoli obava snadno zhmotní). Nově tak mohu svůj starý manuál trochu upgradovat o vlastní zkušenost. Zkušenost očima mámy.
Je to tak. Bali není dovolenková destinace pro děti. Podotýkám, že mám to štěstí, že moje dcera je akční, energická, plná života, a tak - přestože pro ni bylo vše úplně nové, vlítla to toho s vervou jí vlastní a nasávala vše jako houba. Byla ale taky často unavená, bylo jí moc velké horko, nechutnalo jí místní jídlo, vadilo jí, že jíme pořád v restauracích (doma jí denně vařím), stýskalo se jí po prarodičích a kočce.
A já? Po návratu říkám, že bych potřebovala dovolenou! Na Bali je spousta nástrah, na které nejsou české děti zvyklé, a tak je na rodiči, aby vše ohlídal. Pokud je člověk v nevědomosti a sám prostředí nezná, možná je to "snadnější". Pokud ale vím, musím dávat pozor, což je na jednoho člověka v režimu 24/7, s akčním čtyřleťákem, opravdu hodně.
A o čem že to mluvím? No o tom, že když zrovna fotíte ten nádherný západ slunce, tak sotva se slunce schová, ti komáři opravdu začnou štípat a je potřeba mít zakryté nohy (v botách myslím, neb často štípou mezi prsty). Ano, že ti komáři mohou (nejen) na konci období dešťů přenášet horečku dengue, kterou fakt nechcete, aby mělo Vaše dítě (neb bohužel víte), a tak je na místě tomu předcházet. Že ty naše děti prostě stejně mazlí ty toulavé psy, na které jste jim stokrát řekli, že nesmí sahat (přestože jste je tu roky sami krmili, odčervovali a očkovali). Že po pláži nesmí běhat, když jsou psi okolo, protože se rozběhnou přesně za nimi. Že v opičím chrámu opravdu nechcete, aby se přibližovali nablízko k opici - přece už víte, že ta opice není tak roztomilá, když ji máte za krkem... Že na skútru, v Canggu provozu, fakt nemají lomcovat řídítky a že ten vejfuk jim fakt solidně popálí nohy... Že ty špinavé ruce od psa si fakt nesmí olizovat při jezení kukuřice... Že Vaše reakce na toho pavoučka v botičce není prostě stejná jako na toho doma, co ho posíláme ven se slovy "běž pavoučku nítě přísti mezi jehličí a listí"... a tak dál a tak dál. Je toho opravdu moc.
Neříkám nikomu, že to nejde zvládnout a že nemůžete jet. Jasně, že jde, jasně, že můžete. Spíše dávám na pomyslné misky vah pro a proti. Takže moje doporučení? Pokud toužíte jet na Bali, počkejte, až budou Vaše děti trochu větší. Uteče to jako voda a všichni si to užijete lépe. Čerstvě potvrzuji svá stará slova z manuálu, že pokud chcete vidět / zažít / si užít Bali a ne být jen zavření někde na vile (ano, vím, přece výlety autem = celý den v koloně), je lepší počkat a vyrážet zatím na dovolenou do bližších nebo alespoň klidnějších destinací.
Po odletu si hodně lidí z mého okolí myslelo, že jedem zas "na věky věků" :) Musím říct, že i tenhle pohled se u mě dost změnil. Když jsme dělali před lety reportáž pro ČT v Green School Bali, říkala jsem si, že to je sen! Vyrůstat na Bali a chodit do téhle školy! Dnes to vidím úplně jinak. Ale o tom třeba až někdy příště.
Byla jsem na mnohem krásnějších místech, přesto Bali je místo mých nejkrásnějších vzpomínek. Bali je místo, kde se cítím doma. Na Bali zůstává moje srdce. Budu se vracet. Ale ne častěji, než bude vyhovovat mé dceři. Vždycky se usmívám a říkám, že v důchodu tam budu sedávat na pláži, psát knihu a na všechno vzpomínat. Někdo se mnou? ;)
Jestli Vás podobná témata zajímají a chtěli byste vědět něco konkrétního, nechte mi komentář tady pod článkem.